Expedice Black Hills - 1874

Velká hospodářská krize, která v roce 1873 postihla nejen Spojené státy americké, ale také zbytek světa, obrátila pozornost washingtonských úředníků k horám Black Hills - Černým horám. Už v roce 1823 tudy cestoval lovec, obchodník, cestovatel a kartograf Jedediah Strong Smith, muž historiky téměř zapomenutý. Od začátku sedmdesátých let 19. století do této oblasti pronikali v malých skupinkách zlatokopové, jenž začali šířit  zvěsti o velkém množství žlutého kovu, čímž provokovali další dobrodruhy, aby do oblasti zamířili zkusit štěstí. Černé hory však byly pro Indiány z několika kmenů a zejména Lakoty posvátným územím. Lakotové jim také dali jejich jméno, neboť jim říkali Paha Sapa - Černé kopce, protože z dálky hory porostlé hustými lesy vypadaly jako černé. Pohoří vystupující z Velkých planin na území Jižní Dakoty a Wyomingu bylo výbornou zásobárnou dřeva v zimních měsících a také masa, neboť tady žilo velké množství kožešinových zvířat včetně lesních bizonů. Kouzelníci Lakotů, Čejenů, Arakarů, Pónyů, Hidatsů, Vran a dalších kmenů tady rozjímali s Velkým duchem, mladíci hledali vize a vstupovali při obřadech mezi muže. Pokud bylo něčeho nedostatek, tak Indiáni navštívili Black Hills a vzali si to. Tady bylo vždy všeho dost. Nádherná krajina plná hlubokých borovicových ( Pinus Ponderosa - západní žlutá borovice ), smrkových ( Picea glauca - bílý smrk ) a jedlových lesů, na západní straně horské louky a pastviny, řeky, jezera a horské štíty, jenž nebyly zrovna nejmenší. Vždyť nejvyšší hora Harney Peak má 2208 metrů a je nejvyšším bodem USA na východ od Skalistých hor. Z jejího vrcholu je vidět do čtyř států Unie a tady rozjímal významný svatý muž Oglalů Černý los při svém vyprávění spisovateli J. G. Neihardtovi o životním osudu svém i svého lidu. Smlouva z roku 1868, uzavřená ve Fort Laramie ve státě Wyoming mezi Lakoty ( Oglala, Minneconjou a Brulé ), Arapahy, Yanktonai a vládou USA zajišťovala indiánským kmenům kromě práva lovit na vymezených územích Velké siouxské rezervace ( Great Sioux Reservation) také výlučné vlastnictví pohoří Black Hills. V roce 1873 však začali pronikat do rezervace hledači zlata a jejich přítomnost natolik rozezlila Lakoty, že při odvetných nájezdech kromě vyhánění zlatokopů zamířili i mimo hranic rezervace, kde zabili osadníky kolem řeky Platte. P. H. Sheridan, jenž měl na starost tuto oblast navrhoval vybudování pevnosti přímo v srdci Černých hor. Úřad pro indiánské záležitosti a také prezident Grant však byli proti. Pronikání zaltokopů do oblasti však znamenalo velký problém a pokud chce Grantova administrativa dodržet smlouvu z Fort Laramie musí hledačům žlutého kovu zamezit v pronikání do Black Hills. Armáda však může jen stěží uhlídat stovky kilometrů hranic rezervace před vpádem lidí posedlých zlatou horečkou. Ekonomická krize navíc přímo vyhání desítky jedinců do tohoto riskantního podniku. Srážkám s rozzuřenými Indiány lze jen stěží zabránit. Oblast se stává velmi horkou půdou a rozděluje americkou veřejnost na dvě strany. Obě strany se však nakonec shodly na vyslání velké vojensko - geologické expedice, která celou zatím nepříliš známou oblast komplexně zmapuje a potvrdí nebo vyvrátí tak pohádky o zlatých valounech. Velitelem celé expedice plánované na léto 1874 měl být G.A. Custer a její přípravy začaly hned na začátku tohoto roku. Samotný Custer myšlenku vyslání expedice do zatím neprozkoumaného území vydatně podporoval a byl velkým iniciátorem celé akce. Sheridan chtěl jmenováním Custera a vyloučením Stanleyho také zabránit dalším možným konfliktům, vzhledem k vzájemné nesnášenlivosti obou důstojníků. Výpravu měli doprovázet kromě vědců a fotografů také zástupci hned tří novin a Custer si mohl navíc vybrat i civilisty, jejichž účast bude pro expedici přínosná.  

Někteří dobrodruzi se však rozhodli zmapovat Černé hory trochu dříve než vládou schválená výprava a už v únoru 1874 tak vyrazila do oblasti výzkumná expedice, jejíž pravým záměrem nebyla věda, nýbrž hledání zlata. Sto padesát po zuby ozbrojených drsných hraničářů sebou táhlo kromě množství tábornických potřeb, stáda dobytka, rýžovacích pánví, winchesterovek a revolverů i dvě starobylá děla s hladkým vývrtem a mosaznou houfnici. Střelivo do houfnice jim dodal guvernér Potts ze státní zbrojnice v Montaně a do děl posloužily jako náboje plechovky od jídla. Drsní chlapíci ostřílení pobytem v přírodě, bojem s Indiány a lovem postupovali podél řeky Yellowstone, překročili zamrzlý tok pod ústím BigHornu  a mířili k dolnímu toku řeky Rosebud. Lakotští Hunkpapové náčelníka Sedícího býka a Minikonžuové náčelníků Dělá místo a Letí kolem odvážné hochy pozorovali a plánovali jejich přepad. Vhodná chvíle nastala 4. dubna asi třicet mil proti proudu od ústí Rosebudu. Několik set Lakotů zaútočilo, ale hraničáři je odrazili a ztratili přitom jediného muže, přičemž Indiáni měli mrtvé a raněné. Lakotové to znovu zkusili během dubna ještě u východního přítoku řeky Little Big Horn při ústí Sundance Creeku a u západního přítoku této řeky Long Grass Creeku. Obě srážky skončily podobně. Běloši sice ztratili další dva mrtvé, ale indiánské ztráty byly výraznější. Trapeři měli dobrou mušku vycvičenou lovem zvěře, byli to houževnatí rváči a navíc na Indiány přichystali několik léček. Nejprve jim zanechali opuštěný tábor s množstvím jídla otráveného strychninem, kterého se však podezíraví Lakotové nedotkli. Pak zkoušeli pod náhrobní desku falešného hrobu umístit šňúru vedoucí k roznětce houfnicového náboje zahrabaného pod vrstvou hřebíků. Bojovník Vysoký medvěd při zkoumání hrobu za šňůru potáhl, ale ostaní válečníci cítili podezření a raději notný kus ustoupili. Výbuch odmrštil Vysokého medvěda a Lakotům zaplnil oči letící hlínou, kromě nepříjemného zážitku však nebyl nikdo vážněji zraněn. Hraničáře nakonec donutilo k odchodu až nepříznivé jarní počasí. Ztratili několik kusů dobytka a tři muže, ale na straně Lakotů bylo několik mrtvých a spousta zraněných. 

Mezitím už finišovaly přípravy na mnohem větší akci, kterou Indiáni pro její velkou sílu nebudou moci tak snadno napadnout. 8. června 1874 obdržel Custer písemné pokyny od generála Alfréda Terryho k prozkoumání Black Hills. Expedice má vyrazit 2. července 1874 z pevnosti Fort A. Lincoln v Dakotě a kromě zmapování pohoří má najít také vhodné místo pro případnou pevnost a vyvrátit nebo potvrdit mýty o zvýšeném výskytu zlata.

 

G.A. Custer v roce 1875 

autor : Jose Maria Mora

 

Personální složení expedice : 

VELENÍ :

vrchní velitel : podplukovník George Armstrong Custer -  velitel 7. kavalérie

zastupující velitel a poradce : podplukovník Frederick D. Grant - 4. kavalérie - čtyřiadvacetiletý prvorozený syn prezidenta U.S.Granta, absolvent akademie ve West Pointu v roce 1871. 

 major George A. Forsyth - velitel 9. kavalérie, hrdina z bitvy u Beecher Island, sedmatřicetiletý tajemník gen. Sheridana

 

Frederick Dent Grant  ( 1850 - 1912 ) v roce 1908 - syn prezidenta Spojených států amerických U.S. Granta

autor : Bain News Service

zdroj : United States Library of Congress

 

Druhý červencový den roku 1874 byla v pevnosti Fort Abraham Lincoln připravena více než tisícovka mužů a 110 povozů, aby vyrazili do Black Hills. Kromě deseti kompanií Sedmé kavalérie také po jedné kompanii ze 17. a 20. pěšího pluku. Původně počítal velitel expedice i s účastí své ženy Elizabeth Bacon Custer, ale nakonec vzhledem k možnému nebezpečí jí nechal raději v pevnosti. Jedinou ženou v expedici tak byla afroamerická  kuchařka "teta Sally". V čele průvodu byla skupina sedmdesáti indiánských skautů mezi kterými nechyběli ani arikarsko-lakotský osobní Custerův zvěd Krvavý nůž a Hubený medvěd. Následovala baterie tří Gatlingových kulometů a tři děla. Dále povozy a poté prapor infanterie. Jedna kompanie Sedmého jízdního zajišťovala zadní krytí a zbylých devět boky průvodu rozděleného do čtyř proudů. Muzikanti z vojenské kapely usazení na hřbetech bílých koní byli připraveni spustit Garry Owen a za zvuků této bojové písně 7. kavalérie se dává průvod do pohybu. Praporce radostně vlají, manželky, rodinní příbuzní a přátelé mávají kapesníky a šátky na cestu a přejí hodně úspěchů. Výprava míří nejprve jihizápadním směrem k řece Heart River. Podobně jako před rokem i tentokrát provázejí výpravu vytrvalé deště a znovu tak ožívají známé problémy s rozbahněným terénem. Vozy zapadající do bahna, které je nutné pracně vyprostit způsobují kromě mnoha dalších drobných těžkostí časovou ztrátu a výprava postupuje pomalým tempem. Dobrá nálada tak brzy všechny opouští a vrací se znovu se změnou počasí v půli měsíce. 15. července je v malebném údolí na malém přítoku Little Missouri vyhlášen jednodenní odpočinek. Koně a muly se mají čas dobře napást, lidé mohou vyprat své věci a konečně se také pořádně rozhlédnout kolem sebe. Krásná příroda kolem Custera zcela uchvátila. O den později směřuje kolona stále jižně a prochází Montanou. Indiáni se objevují zřídka a jen v menších skupinách. Na obzoru jsou vidět velmi často kouřové signály, které dle slov indiánských skautů v expedici varují před silným nepřátelským útvarem. 17. července překračuje výprava hranice Wyomingu a 18. července dosahují Fourche River Belle, přítoku řeky Cheyenne a mají za sebou již 290 mil. Black Hills se blíží a krajina je stále krásnější. I kapitán Ludlow je okouzlen i když zpočátku nebyl putováním zrovna nadšen : 

"Teplota je nádherná, vzduch obtěžkán sladce divokými pachy, tráva mimořádně kvetoucí a svěží je po kolena. Divoké třešně, angrešt a borůvky přetékají plody a celá ta krása spolu s množstvím čisté studené vody je teď naše....."

 22. července má výprava za sebou 330 mil a dosahuje pohoří Černých hor. Neobjevují se žádné stopy Indiánů, kteří se početné výpravě důsledně vyhýbají. Výprava zřizuje tábor a Custer se vydává se svými kolegy na lov zatímco civilní účastníci expedice mají napilno při zakreslování jednotlivých míst do map, sběru minerálů a bylin. Velitel expedice také ve volných chvílích píše do novin a časopisu. 25. července Custer doslova básní o krajině, kterou jeho expedice prochází : 

"Projíždíme uprostřed květin nejkrásnějších barev a vůní. Jejich bujný růst umožňuje mužům trhat je přímo ze sedel. Když se ohlédnu za sebe vidím kavalérii, jejíž muži mají krásné kytice v rukou a krky koní zdobí květinové věnce, způsobilé korunovat královnu celé květeny." Údolí bylo výstižně pojmenováno Floran Valley. Druhý den objevili skauti v jednom z údolí pět indiánských týpí. Custer s dvěma švadronami E a C, spolu s indiánskými zvědy pokračoval do rokle, ze které Krvavý nůž sledoval týpí. Dvojice skautů pak byla vyslána s vlajkou příměří, aby se pokusila navázat kontakt. Ukázalo se, že muži z malé lakotské vesnice jsou na lovu a ženy vařily nebo sušily maso. Indiáni tak vlastně byli vydáni na milost a nemilost modrokabátníků. Kontakt s obyvateli vesničky proběhl kupodivu bez incidentů v přátelské atmosféře i když náčelník jménem One Stab byl podobně jako ostatní zřejmě trochu nesvůj z přítomnosti arikarských zvědů. Arikarové patřili k velkým nepřátelům Lakotů, podobně jako Vrány, Šošoni, Ploskohlavci nebo Pónyové. Custer nabídl Lakotům nějaký proviant a pozval je do svého tábora na návštěvu , kde doufal, že získá nějaké informace o území. Později odpoledne skutečně přišla do  Custerova tábora čtveřice bojovníků včetně náčelníka One Staba a byla obdarována kávou, suchary a cukrem. Bylo dohodnuto, že Oglalové zůstanou na noc. V noci dva z válečníků utekli a druhý den chtěl utéct i One Stab se svým kolegou. Zvědové se však pustili za nimi a během menší šarvátky zadrželi náčelníka. Při bližším průzkumu okolí také zjistili, že Oglalové sbalili týpí a utekli. One Stab se vrátil po dozorem skautů zpátky do vojenského tábora. Custer mu sdělil, že bude po tři dny zajatcem a hlavně jejich průvodcem a pak bude propuštěn na svobodu. Po třech dnech se oglalský náčelník obdarovaný kloboukem mohl vrátit ke svým lidem. 

Dvojice zlatokopů se snaží od 27. července hledat zlato a doufá, že se potvrdí pověsti o zlatých valounech z úst dobrodruhů rýžujících ve zdejších potocích.  Custer a kapitán Ludlow se zatím vydávají 31. července na nejvyšší horu pohoří Harney Peak a vrací se až druhý den. Expedice se poté přemísťuje pod Harney Peak v jižní části Black Hills a zřizuje tábor na pět dnů, což je nejdelší doba táboření na jednom místě během výpravy. Z tohoto tábora pořádají skupiny vojáků i civilstů jednodenní výlety za poznáváním oblasti. Krásou a bohatstvím zdejší krajiny jsou všichni uchváceni. Custer mapuje oblast a hledá dle Sheridanových požadavků nejvhodnější místo pro stavbu vojenské základny, ze které by hlídky patrolovaly po okolí a vyháněly zlatokopy. 2. srpna nacházejí Ross a McKay zlato a Custer v rozhovoru pro New York Tribune potvrzuje tyto bohaté nálezy, čímž dává za pravdu pohádkovým příběhům z úst dobrodruhů. Tyto zprávy se rychle šíří prostřednictvím dalších plátků do celé země. Někteří novináři pak mají tendenci zprávy hodně přibarvit a píší o obrovských ložiscích drahého kovu, jenž je vidět i mezi kořínky trávy. Hory však nejsou bohaté jen na zlato. Jsou tady i další minerály hodné pozornosti, obrovské zásoby dřeva v hustých lesích, nádherní vidlorozi, jeleni, medvědi, losi a lesní bizoni, v řekách se to hemží velkými pstruhy. Další nálezy zlata z 5. srpna na francouzském potoce ( French Creek ) znamenaly poměrně velkou dřinu, jak to popisoval také jeden ze členů doprovodu, který zlatokopy hlídal, vojín Creighton : "Doprovázel jsem prospektory jako jeden ze členů stráží. Hledání zlata zase není taková zábava, jak to vypadá. Vykopat díru pět stop hlubokou, než narazíte na tu správnou vrstvu zvanou bed-rock, pak nekonečné promývání štěrku a pak poté co celý den pracujete, zjistíte, že jste nic nenašli. Další den se to opakuje a možná něco najdete, třeba jen v hodnotě čtyř, pěti dolarů a pak kopete další den a znovu třeba nic. Když se Vám to líbí, je to zábava." Nicméně tady na French Creek to zábava skutečně byla a nálezy, jenž sice nebyly z největších potvrdily, že zlato ve štěrkových naplaveninách  zdejších potoků skutečně je.

 

 7. srpna si nadšený lovec Custer splnil své přání a ulovil velkého Grizzlyho, což prohlásil za svůj největší lovecký úspěch. O tři dny později přináší palcové titulky New York Tribune - " New Gold Country ". Custer má strach, aby mu zprávy o zlatých nálezech nezpůsobily problémy s disciplínou mužstva, podobně jako v minulosti , kdy informace o nálezu zlatých nugget během kalifornské zlaté horečky způsobily stovky dezercí i odchody celých posádek pevností.  Vojáci si však užívali pobyt mimo hranic pevností, kde většinou čelili stereotypní nudě posádkového života ohraničeného palisádou a zvukem trubky a bavili se lovem a chytáním hojných pstruhů v průzračně čistých vodách podhorských toků. Na východním okraji Black Hills v táboře u Box Elder Creek pak 13. srpna vrchní fotograf výpravy William Illingworth udělal památeční skupinovou fotografii, kde Custer zapózoval natažený ležérně v trávě se svým přítelem Krvavým nožem nad ním v pozici jakéhosi strážného. O den později už výprava v brzkých ranních hodinách  nabrala zpáteční směr na sever a všichni se těšili až opět ve zdraví projdou vstupní branou pevnosti Fort A. Lincoln. 30. srpna 1874 se proud unavených a špinavých účastníků expedice pomalu coural do pevnosti. Jejich návrat byl v ostrém kontrastu s obrazem odcházejícího mužstva před dvěma měsíci. A tak ho viděla Custerova manželka "Libbie" ve svých pamětech :

" Mnozí, stejně jako můj muž měli husté vousy a všichni byli hodně opálení s vybledlými vlasy. Původně modré uniformy skoro nešly rozpoznat. Kapela měla špinavé nástroje nesoucí známky značného opotřebení, ale melodie Garryowen ještě šla rozpoznat. Z rozedraných botů čouhaly prsty a důstojníci mohli jen stěží skrýt trhliny na svém oděvu. Vozy se doslova ježily losím parožím a mnoho z nich dovezli muži i jako dárek. Kromě nich také kůže, zkamenělé ulity duhových barev, vzorky zlata a slídy, hadí chrastítka, lisované květiny a zkamenělé dřevo. Můj manžel mi přivezl soudek průzračné vody z horského pramene. Byl to po létech skoro můj jediný pohled na čistou vodu........."

Expedice urazila v šedesáti dnech asi 1200 mil  a samotný Custer hodnotil výpravu jako pěkný letní výlet s velmi úspěšnými a pozoruhodnými výsledky. Podle Custera bylo pojmenováno i mnoho míst, kterými výprava procházela - Custer's Gulch, Custer's Valley, Custer's Canyon, Custer Park. Zprávy o nálezech zlata pak jednoznačně potvrdil a dokonce tvrdil, že je ho víc, než informují noviny. Už v dopise z 15. srpna, který měl doručit jeden z jeho osobních zvědů Charles Reynolds, Custer napsal :

"Není pochyb o existenci mnoha kovů v celém pohoří. Toto téma bude podrobněji zmíněno ve zprávě odborníků výpravy. Já jen zmíním, že je tady železo, grafit a ložiska sádry v nevyčerpatelných množstvích. Také jsem se zmiňoval o zlatu. Následné průzkumy na mnoha místech potvrzují a posilují skutečnost, že tady zlato opravdu je." 

Newton Horace Winchell v roce 1897

autor : neznámý

zdroj : Popular Science Monthly Volume 51

Také Sheridan byl s výsledky exedice velice spokojen podobně jako úřední instituce a muzea, doplněná zajímavými artefakty.

Objevily se ovšem i spekulace z úst  jednoho z vědců výpravy N.H. Winchella, jenž naznačil, že nálezy zlata mohly být podstrčené. Také Grantův syn Frederick v popisu zlatých valounků nemohl sloužit, neboť prý žádné neviděl a připojil se tak k názorům Winchella, že mohlo jít i o podvod. Titulky novin a senzační zprávy spolu s hospodářskou krizí však nasměrovaly stovky zchudlých mužů do této oblasti, což vyvolalo oprávněný hněv výlučných vlastníků území - Indiánů. Zejména ti agenturní dobře informovaní o smlouvě z Laramie neskrývali rozhořčení z Custerovy výpravy. Na podzim už do Černých hor dorazila výprava zlatokopů, jenž postavila palisádu a strávila v horách i zimu. Města v pohraničí jako Yankton, Sioux City nebo Omaha se začaly plnit zlatokopy a dalšími dobrodruhy. Prezident Grant sice vydal rozkaz hlídkám modrokabátníků patrolovat na okraji hor a bránit zlatokopům ve vstupu, ale ty mohly podezřelé osoby pouze upozornit, že porušují smlouvu a po jejich odjezdu obvykle tito dobrodruzi pokračovali nerušeně dál. Pokud na ně hlídky vůbec narazily. Lakotové a další kmeny oprávněně protestovali. Výsledná Custerova zpráva o expedici zasela ve Washingtonu navíc sémě úvah o odkoupení celého pohoří, ale zároveň vzbuzovala otázku, kolik zlata a jinných nerostných surovin tam vlastně útroby země skrývají. Na tuto otázku ovšem Custerova výprava spolehlivou odpověď nepřinesla a kongres proto rozhodl, že v roce 1875 odjede do Černých hor další expedice. Do čela této výpravy se postaví geolog mimořádných kvalit Walter P. Jenny. Vojenské krytí bylo tentokrát svěřeno generálu Crookovi, neboť Custerovy velmi přátelské vazby na železniční společnosti, prosakující snaha kolonizovat celou oblast a zpochybňované rezolutní výroky o obrovském množství zlata nepůsobily příliš nestranným a objektivním dojmem. Pokud do toho mají američané jít, potřebují důvěryhodnou nezmanipulovanou zprávu. Klíčové události roku 1875 a jejich vyústění v bitvu u Little Big Hornu, což jsou události, které podrobněji popisuji na jíných místech v samostatných článcích pak způsobily v rozporu se smlouvou z Fort Laramie odejmutí Black Hills Indiánům v roce 1876. Během bouřlivého období zlaté horečky 1875 - 1878 vyrostly v severní části Black Hills zvané Northern Hills tři města - známý Deadwood, Lead a Central City. V jižní části zvané Southern Hills pak menší tábory jako Custer City a Hill City. Od roku 1880 bylo v dolech Černých hor vytěženo zlato za čtyři milióny amerických dolarů a stříbro za tři milióny ročně. Nejvyšší soud Spojených států 23. července 1980 rozhodl, že Black Hills byly odebrány Indiánům nezákoně a přiřkl jim počáteční nabídkovou částku plus úroky - celkově 106 000 000 dolarů. Lakotové peněžní vyrovnání odmítli a požadují navrácení území. Částka na účtě už mezitím stoupla díky úrokům na téměř 760 000 000 dolarů. Lakotové však i tuto částku odmítli a stále trvají na navrácení území. Přijetí částky by podle nich znamenalo, že USA zabraly území legálně. Nápisy na protestních transparentech při demonstracích, plakáty a bilboardy tak stále hlásají -   

Použité prameny : 

P.A. Hutton - Phil Sheridan and His Army

P. Cozzens - Eyewitnesses to the Indian Wars, 1865-1890 

T. Hatch - The Custer Companion: A Comprehensive Guide to the Life of George Armstrong Custer 

Robert M. Utley - Kopí a štít, Život a doba Sedícího býka

Josef Opatrný - Velká siouxská válka

 

Webové stránky :

https://en.wikipedia.org/wiki/Black_Hills_Expedition_(1874)

https://en.wikipedia.org/wiki/Black_Hills

https://www.pbs.org/wgbh/americanexperience/features/timeline/custer-timeline/