LITTLE BIGHORN - 1876

Indiáni jí říkají bitva u Greasy Grass - na Mastné trávě, běloši u Little Big Hornu - Malého Velkého rohu. Přímo se vnucují další známé názvy legendárního střetu rudých a bílých - Custerův poslední boj, masakr u Little Big Hornu, Custerův poslední odpor, Konec syna jitřní hvězdy nebo Custerova poslední štace. Těch označení bychom našli jistě ještě mnohem více. Bitva u říčky v jihovýchodní Montaně možná není největší porážkou americké armády v bojích s domorodým obyvatelstvem USA v dějinách, ale určitě nejznámější. Vždyť, kdo by vzpomněl kupříkladu na bitvu u Fallen Timbers v roce 1791, kde generál Arthur St. Clair přišel po indiánské léčce o sedm stovek mužů? Málokdo a přitom co do počtu obětí je tato bitva mnohem větší událostí. Ovšem Little Big Horn je obrovský fenomén, kterému je prý v USA na mediálním poli věnována mnohem větší pozornost než kupříkladu Pearl Harboru. A proč vlastně? Trvalý zájem obřích rozměrů zajistila bitvě zejména účast George Armstronga Custera, který se stihl stát legendou ve velmi krátkém časovém úseku již za svého života. Mnoho historiků se shoduje, že bez Custerovy účasti by bitva velmi rychle upadla do zapomnění. Možná je to trochu nespravedlivé vůči původním obyvatelům, neboť na straně Indiánů byly takové osobnosti Lakotů jako je Sedící býk, Šílený kůň nebo Gall. Dalším velmi významným prvkem je ovšem závoj  tajemna, jenž celou událost obestírá. Poslední desítky minut Custerova života a jeho pěti setnin kavalérie Sedmého jízdního regimentu totiž nemůže vzhledem k faktu, že je přežil pouze kůň Comanche nikdo přesně popsat. A právě tato záhada Sedmé kavalérie svou magií přitahuje široké zástupy historiků, badatelů, nadšenců, obdivovatelů jedné či druhé strany až po naprosté snílky, kteří popouštějí uzdu své fantazii skutečně způsobem nevídaným. Bitva totiž poskytuje skutečně nevídaný až v podstatě nekonečný prostor pro nejrůznější scénáře, jak mohl střet u říčky vypadat. Zejména do doby než nastoupila moderní technika s dokonalejšími detektory a počítačovou animací, jež poslední Custerovy chvíle pomohla dotvořit do mnohem přesnějších obrysů, mohli se amatérští badatelé hodně vyřádit. Velký požár celého areálu bojiště po vlně veder, jež zasáhly tuto část Montany v roce 1983 však byl spouštěcím mechanismem detailnějšího průzkumu, který přinesl nové poznatky. Průlomovou prací pak byla v roce 1991 uveřejněná studie J.S Graye Custer´s Last Campaign, Mitch Boyer and the Little Big Horn Reconstructed.  

na pokračování se pracuje